POJĎME JEZDIT JINAK 3 - takt a uvolnění

V minulé části jsme si povídali o faktorech, které mohou vstupovat do naší komunikace s koněm a ovlivňovat naše vzájemné pochopení. Ukázali jsme si, že kromě čistě fyzických aspektů tréninku vstupuje do hry řada faktorů psychologických, které mají na pozitivní rozvoj dvojice jezdec-kůň minimálně stejně tak důležitý vliv. Pokusila jsem se vás v tomto směru alespoň trochu dovést k zamyšlení, jakékoliv návody jsou zde však spíše kontraproduktivní, protože všechno, co je pouze mechanicky opakováno, se může stát svou vlastní parodií, pokud chybí pochopení principu. Berte to jako výzvu ke stále lepšímu chápání všech souvislostí a zlepšování vašeho vztahu s koněm. My se v dalším pokračování zaměříme už pouze na důležité body fyzického tréninku koně. 

To, čím se budeme zabývat, je trénink koně v souladu s výcvikovou škálou. Jedná se o postupný rozvoj fyzické síly, koordinace a ovladatelnosti koně tak, aby byl kůň schopen stále náročnějších výkonů bez toho, aby se to projevovalo negativně na jeho zdraví.

Prvními body škály jsou takt a uvolněnost. Obojí je spolu velmi těsně propojeno. Myslím si, že by možná bylo smysluplnější pořadí těchto dvou bodů prohodit, protože zajištěním uvolněnosti koně zajistíme i správný takt ve všech chodech. I neuvolněný kůň je sice schopen jít v čistém taktu, ale na druhou stranu u veškerých poruch taktu se vždy jedná o nedostatečné uvolnění, a to především hřbetních svalů. Pohyb pak nemůže nerušeně proudit celým tělem koně a vznikají více či méně výrazné poruchy v nohosledu. V kroku by měl kůň kráčet oběma stejnostrannými končetinami (obě levé a obě pravé) v návaznosti za sebou, začíná noha zadní a v okamžiku, kdy už skoro dopadá na zem, zvedá se noha přední. Zadní noha tedy přední nohu stíhá, u hodně prostorného kroku skutečně zadní kopyto klepne o přední. Tato výměna stejnostranných nohou je z boku koně vidět jako zřetelný trojúhelník, kdy dvě jeho strany tvoří přední a zadní holeň, špička trojúhelníku míří k zemi. Pokud tento trojúhelník vidíte, je krok v pořádku. Často je ovšem vidět i náznaky mimochodu až čistý mimochod, kdy se postupně obě stejnostranné holeně pohybují stále více a více vzájemně rovnoběžně. Krok všeobecně je nejcitlivějším chodem právě z hlediska taktu, neuvolněnost koně se zde projeví ze všech chodů nejdříve. Je to z toho důvodu, že krok postrádá fázi vznosu, chybí mu tedy kmih, který by dokázal neuvolněnost hřbetu zamaskovat. K tomu se ještě přidává fakt, že koně s velmi vydatným a prostorným krokem mohou mít k mimochodu vysloveně sklon. Dalším chodem, kde se projevují chyby v taktu, je cval. Jedná se především o rozkládání cvalu, kdy se ztrácí třídobý rytmus a místo současného dopadu dvou diagonálních nohou dopadá zadní noha na zem o zlomek času dříve než přední (slyšíme místo tří úderů čtyři), občas můžete vidět ale i cval dvoudobý, kdy stejnostranné končetiny se pohybují stejně a na zem dopadají obě ve stejném okamžiku. Chyby v taktu se samozřejmě nevyhýbají ani klusu. Jedná se o nestejně dlouhé kroky, projevující se především u prodlouženého klusu, kdy impuls nevychází ze zádě. Kůň pak prodlužuje od předku, dochází ke ztrátě rovnováhy a klusové kroky se začínají blížit jakémusi pokusu o zacválání. To je záležitost především rovnováhy koně a jeho nedostatečného podsazení a můžete to vidět hlavně u remont, pro které je ještě skutečné prodloužení nad jejich fyzické možnosti. Další, a možná závažnější, je porucha taktu v důsledku neuvolněného hřbetu. Závažnější proto, že tato potíž není všeobecně jako porucha taktu vnímána a naopak je obdivována pro svou teatrálnost. Jde o to, že napětí hřbetu se přenáší i na svaly zádě a stehen, díky čemuž nemohou zadní nohy došlápnout více pod tělo. Důsledkem je, že kůň kluše zadníma nohama málo prostorně, přední nohy se zvedají naopak nepřirozeně vysoko. Holeně diagonálních nohou před dopadem na zem nejsou rovnoběžné, zadní noha se v pohybu zpožďuje. Takovýto „oslnivý“ klus je možné vidět na mnoha závodních kolbištích, dokonce přímo úměrně ke stupni obtížnosti. Takto předváděný klus by měl být rozhodčími posuzován jako chyba v taktu a hodnocení takto provedených cviků (především prodloužený klus) by to mělo zohlednit. Proč je tak důležité všímat si čistoty chodů? Protože každá porucha taktu poukazuje na problém ve hřbetě. Energie je blokovaná, hřbet nepruží a v této situaci není možné, aby kůň předváděl správné přilnutí, kmih ani shromáždění, čili žádný z dalších bodů škály nemůže být úspěšně splněn. Jak ukazuje schéma, celou škálou se jako červená nit táhne prostupnost koně. Pokud někde v těle koně dojde k zablokování pohybu, prostupnost je v ten okamžik ztracena. A přitom právě dokonalá prostupnost by měla být tou metou, ke které bychom měli směřovat. Prostupný kůň je tvárný a dokonale přizpůsobivý. Jakákoliv lehká pomůcka holení nebo otěží okamžitě a bez odporu prochází a je akceptována. Pokud je v nepořádku takt, znamená to, že prostupnosti nemůže být dosaženo. Můžete si samozřejmě akceptování pomůcek u koně vynutit, ale to nemá s prostupností nic společného.

Co dělat při potížích s taktem? Z předchozího textu je to zřejmé: obnovit uvolnění. To je totiž alfa a omega u každého koně, u mladého by to mělo být prvořadým a jediným cílem, kdy by se v žádném případě nemělo postupovat ve výcviku, dokud tento bod není splněn. Čerstvě obsednutý kůň má s uvolněním největší problémy, protože kromě psychického stresu z toho, že mu „něco“ sedí na zádech ještě přistupuje skutečný fyzický problém s tím, jak se vypořádat s dosud neznámým zatížením hřbetu. Tato fáze výcviku je doslova úhelným kamenem celého dalšího postupu a je bezpodmínečně nutné poskytnout zde koni dostatek času a trpělivosti. Jsou koně, kteří při prvním nasednutí jezdce výrazně ztuhnou a jakoby vrostou do země. Je chybou nutit takového koně k pohybu, tady se jedná totiž o výrazné psychické napětí a stres. Je daleko lepší několikrát zopakovat v klidu nasednutí a sesednutí, výrazně koně chválit a po sesednutí ho pouze povodit se sedlem a zkusit to celé další den. Teprve až je kůň psychicky uvolněný, můžeme po něm žádat, aby se rozešel. Postupnou prací s mladým koněm se pak dopracujeme i k uvolnění fyzickému. Předpokladem je opět dostatek času, aby správné svaly posílily a byly schopné nést váhu jezdce. Kůň musí přijít na to, že nejlépe se vyrovná s váhou jezdce, pokud se bude pohybovat s vyklenutým hřbetem. K tomu je zapotřebí, aby mu jezdec umožnil pohybovat se v prodlouženém a sníženém rámci, v podstatě stejném, v jakém se kůň pohybuje při popocházení na pastvině – s nosem nízko u země a před kolmicí. V této poloze krku a hlavy totiž dochází k napínání šíjového vazu (vaz probíhající od týlu ke kohoutku), následně nadtrnového vazu (vaz spojující výběžky obratlů od kohoutku až ke křížové kosti) a tím se zvedá hřbet, což umožňuje uvolnění nejdelšího hřbetního svalu a jeho nerušený pohyb. Je třeba správně pochopit, co vlastně uvolnění znamená. Není to žádný „relax“, od tatíka rozvaleného v křesle, který je dokonale uvolněný, byste také rozhodně žádné sportovní výkony nečekali. Podstatou je pravidelné rytmické střídání fáze napětí a fáze uvolnění u všech svalů, zajišťujících pohyb koně. Fyziologicky je toto střídání nutné pro správné krevní zásobení svalu, jeho metabolismus a tím i růst svalové hmoty. Pokud nedochází k fázi uvolnění, při které pracuje (je v napětí) opačná svalová skupina, je kůň celkově ztuhlý, svaly jsou neustále zkrácené. Díky tomu vázne jejich krevní zásobení a tím i odplavování metabolických zplodin, pro nás je významná především kyselina mléčná (laktát). Její hromadění ve svalu způsobuje jeho bolestivost. Ve snaze eliminovat bolest přetížených svalů pak kůň začne hledat úlevu v zapojení jiných svalových skupin, které ale pro daný pohyb nejsou primárně určeny.  Dlouhodobým napětím postupně dochází ke vzniku bolestivých svalových spasmů, které jsou příčinou nejrůznějších problémů od poruch taktu přes chyby v přilnutí, nemožnost dosáhnout shromáždění až po neposlušnost a vzdor koně (a to oprávněný – zkuste si dát třeba takový překážkový běh, pokud máte zablokovaná záda). Jak je vidět, problémy v uvolnění se dlouho střádají a jsou jakoby latentní, dokud nedojde k vyčerpání všech kompenzačních možností. Pak ovšem může být nástup potíží s jezditelností koně velmi náhlý. Kůň, který až doposud bezproblémově pracoval, najednou odmítá skočit jedinou překážku, prchá, vyhýbá se přilnutí, nevysvětlitelně kulhá atd. A samozřejmě, jak dlouho se tento problém chystal a zrál, tak dlouho může trvat i jeho vyřešení (už mě trochu znáte, samozřejmě mám na mysli řešení v zájmu koně, jinak průvlečky jste ovšem schopni nasadit za pět minut). Náprava je o to složitější, že musíte nejprve koni ukázat, jak vlastně by měl svoje tělo účelně používat. Roky nekompetentního výcviku se na koni podepíšou někdy téměř nesmazatelně a často je pak třeba vrátit se v podstatě až k remontnímu výcviku a pokusit se naučit koně opět přirozenému držení těla.

Jen tak pro zajímavost – jako jeden ze znaků uvolnění se všeobecně přijímá napěněná huba koně. Nemusí to být ale tak jednoznačné. Aby byl kůň uvolněný, musí mít uvolněné i svaly čelisti a týlu. Napětí v této oblasti má velký vliv na prostupnost koně a na jeho přilnutí a přenáší se postupně přes svaly horní linie krku až ke hřbetním svalům a zadním nohám – uvolnění je prakticky nemožné. (ostatně, můžete si to vyzkoušet: pokud zatnete čelisti, napětí se automaticky přenáší na krční svaly; pokud byste se v této situaci chtěli pohybovat s uvolněným krkem, nepodaří se vám to; u koně je to ještě daleko markantnější, protože krční svaly u něj hrají v pohybu daleko důležitější roli a navíc jsou funkčně propojeny s hřbetními svaly). Pokud je tedy čelist uvolněná, kůň má živou hubu, reaguje na udidlo a díky tomu sliní. Až potud je vše v pořádku. Uvolněný kůň je ale také schopen sliny polykat. Pokud mu z huby odkapávají sliny, nedá se to už považovat za známku uvolněnosti. Naopak může jít o problémy s udidlem, které je příliš velké a brání polykání, nebo to může znamenat napětí svalů v okolí hrdla. Podívejte se, kolik koní v rollkuru (který už je dnes uznán jako metoda vyvolávající nadměrné napětí hřbetních a krčních svalů a poškozující koně) má napěněnou hubu! A rozhodně to není známkou jejich uvolnění! Čili: vlhká huba ano, napěněná huba už je přinejmenším sporná.

Zkuste si sami sobě odpovědět na otázku „Jak poznám, že je můj kůň uvolněný?“ Je s podivem, jak je pro mnoho jezdců tato odpověď obtížná. Tak tedy: uvolněný kůň je v každém chodu ochoten měkce si vytáhnout krk dopředu a dolů při povolení otěží. Pohybuje se s pružícím hřbetem, což pro jezdce znamená, že se mu na koni pohodlně sedí a nemá potíže koně „usedět“.  Dále má kůň živou hubu, tj. při (jemné) intervenci otěží zareaguje odžvýknutím a zjemněním v koutku (otěž je váš komunikační kanál s koněm, nesmíte mít pocit, že se držíte zábradlí). Ocas nese v uvolněném oblouku v přirozeném prodloužení páteře. Jak už je jasné z předchozího textu, pohybuje se ve správném nohosledu. Přestože narovnání je ve výcvikové škále dál, už tady se uvolnění projevuje i ochotou nechat se ohýbat stejně snadno na obě ruce (existuje názor, že narovnání prostupuje celou škálou, jen v různých fázích požadujeme jeho různý stupeň a absolutní narovnání je něčím, o co bychom se měli stále snažit, ale už z podstaty věci se nám to nemůže nikdy podařit).

Uvolnění koně je naprostý základ celého jeho dalšího vzdělávání. Nechte koně chodit v přirozeném držení těla. Podporujte snahu prodlužovat krk dopředu a dolů bez toho, aby vám kůň vyškubával otěže z ruky. Nesnažte se o předčasné vzpřimování koně, všechno chce svůj čas a při dobré práci nakonec koně o shromáždění požádáte a on vyhoví. V průběhu každé lekce zařazujte několik fází na uvolnění – nestačí jen koně nechat kráčet na zahozené otěži, pracujte na aktivním protažení a vyklenutí hřbetu, a to nejen v kroku – tato cvičení je možné provádět ve všech chodech. Kontrolujte a testujte jeho pozornost vůči vaší ruce, ať už odžvýknutím, nebo ochotou přistavit se k ruce. A nezapomeňte si ježdění užívat, mít svého koně rádi a dát mu to najevo!

Čistý takt v kroku: obě pravé holeně koně spolu svírají trojúhelník

Prodloužený a snížený rámec koně: pomocí systému vazů kůň vyklenuje hřbet a uvolňuje hřbetní svaly. Nos koně by ale měl být ještě více vpředu.