POJĎME JEZDIT JINAK 5 - kmih

V minulé části jsme se zabývali přilnutím, tzn. přijetím omezujících pomůcek otěží a jejich správnou reakcí na ně. Řekli jsme si, že nestačí zabývat se jen polohou hlavy a krku, to je pouze vnější znak přilnutí, skutečný princip je v prostupnosti na pomůcky otěží, která nám dále umožní zabývat se vyššími úrovněmi vzdělání koně.

Mnoho jezdců dosažením přilnutí končí s dalším jezdeckým vývojem (možná by bylo přesnější napsat slovo přilnutí v uvozovkách). Mají pocit, že stažením koňské hlavy na kolmici dosáhli pomyslného jezdeckého Olympu a nyní už jen stačí sklízet plody své dřiny. Poznáte je snadno: koně s příliš staženými krky, pohybující se po předku, jejich pohybový výraz je upachtěný, drobí, v klusu a cvalu těžce dusají, záď je málo aktivní a jakoby  vlečená za koněm.

Potíž je v tom, že sice je vpředu kůň limitován ve svém rámci otěží, ale chybí impuls od zádě, který by byl protipólem otěži, aby společně mohli vytvořit dynamický oblouk, který potom na diváka působí dojmem, že kůň se “vznáší” nebo “plave”. Rámec koně je pouze odrážen vepředu otěží a kůň, místo aby se stával kompaktnějším, natahuje se a uniká působení jezdce směrem dozadu.

Kontrolní otázka: proč potřebujeme mít zvládnuté přilnutí dřív, než začneme řešit kmih? Správně, z obdobného důvodu, proč není účelné jezdit koně pouze “za hubu”: pokud pouze poženeme koně vpřed bez omezující pomůcky otěží, kůň se bude pouze prodlužovat a natahovat, chody budou uspěchané a rovnováha koně bude na předku. Kůň  dobře ježděný v kmihu dokáže později i na volné otěži zapojit do pohybu záď a předvést prostorné chody, ale to už je vyšší úroveň, které musí předcházet ježdění v kmihu a na přilnutí.

Kmih je záležitostí koňské zádě. Motor koně leží vzadu - to je (doufám) notoricky známá věc. Až se budete dívat na koně ve cvalu nebo v klusu, dívejte se na jeho záď. Nenechte se oslnit trčícíma předníma nohama, bez patřičné aktivity zádě jsou pouze známkou špatně prostupného hřbetu. Klouby zadních nohou se musí výrazně ohýbat a kroky musí být dlouhé, pružné a směřovat hluboko pod trup koně. To je to, co vás na pohybu koně jdoucího v kmihu ohromí. To je to, co pohybově nadaní koně předvádí ve volnosti a my je obdivujeme pro jejich ladnost a dojem síly. Mimochodem, to je často i příčinou jejich konce: tito koně s přirozeným kmihem dávají jezdci pocit, že stačí jen nasednout, sešněrovat hlavu a vyrazit na závody. Na co se trápit s únavnou a nezáživnou prací na uvolnění a posílení hřbetu - fáze “dopředu - dolů”, na co řešit lehkost a ochotu přilnutí, když na to máme spoustu donucovacích vynálezů? Po určitou dobu to kůň akceptuje, ale chybějící fáze jeho vzdělání si brzo vyberou svou daň v podobě ztuhlého hřbetu a krku, poruch taktu, bolestí a zhoršené až ztracené jezditelnosti koně. Příliš velké nadání koně se stane jeho prokletím. O co lepší situaci mají koně, kteří to prostě od Boha nemají a je pouze na jezdcově zkušenosti, erudovanosti a schopnosti systematicky pracovat, aby v nich nalezl a probudil “velké chody”! A představte si potom tu radost z ježdění koně, kterého jste takto “stvořili”! (Co na to vaše ego - to už by přece stálo za to, ne? Proč ne - je přirozené mít radost z výsledků dobré práce, narozdíl od přehnaně ambiciózních jezdců ale takto zvyšujete sebevědomí i svému koni a nikoliv jen svoje na úkor jeho.)

Něco k anatomickým a fyziologickým aspektům kmihu: kmih se týká pouze chodů, které mají fázi vznosu (tzn. v určitém okamžiku se kůň žádnou nohou nedotýká země), právě fáze vznosu umožňuje pružnost a vydatnost chodu. Ježděním v kmihu zvyšujeme u koně úroveň posuvné síly, už samotný název napovídá, že je to schopnost koně odrazit se v pohybu vpřed. Rozvoj posuvné síly a posílení s tím souvisejících svalových skupin je nezbytným předpokladem zvýšení síly nosné, která je základem shromáždění koně. Představte si to na příkladu atleta: běžec trénuje na sílu posuvnou, vzpěrač na sílu nosnou. To, co potřebujeme u drezurních a parkurových koní, je, aby dokázali převzít větší část hmotnosti svého těla a jezdce (při odskoku celou) na zadní nohy a ještě se z nich odrazit - a to už je velké vzpírání! Při práci na posunu (posuvné síle) zvyšujeme výkonnost hýžďových a zadních stehenních svalů, patřících do skupiny natahovačů. Ty svým smrštěním zajistí natažení končetiny směrem dozadu a tím pádem jsou zodpovědné za sílu odrazu. To je jejich dynamická funkce, kterou rozvíjíme právě ježděním v kmihu. Ve fázi podpěru vykonávají tyto svaly práci statickou - udržují končetinu v pozici nutné pro nesení hmotnosti. Nejúspornější z hlediska námahy je pro koně, pokud je končetina ve fázi podpěru co nejnataženější. Posílením těchto svalů kůň dokáže vykonávat fázi podpěru i na končetině s větším zaúhlením horních kloubů (kyčelního, kolenního a hlezenního) - záď klesá, kůň se shromažďuje. Z toho vyplývá pro nás důležitá věc: kmih připravuje a posiluje svaly, které budeme potřebovat pro shromáždění.

Zatímco doteď jsme se ve výcvikové škále zabývali především uvolněním, zjemněním a měkkostí, s prací na kmihu a na rozvoji posuvné síly se dostáváme do oblasti skutečného fyzického tréninku, kdy správně uvolněné svaly, které jsme získali na předchozích stupních škály, začínají intenzivně pracovat a sílit. Je zřejmé, že i tady je proto důležité dát koni dostatek času na správné posílení a vybudování pevného svalstva. Tato fáze výcviku je svým specifickým způsobem zlomová a mohou se zde vyskytnout určité problémy s prostupností. Jde o to, že uvolnění a měkkost, na které jsme až dosud pracovali, se nám může v této fázi poněkud ztratit. Je to i logické: nyní vyžadujeme po koni najednou více napětí, větší svalovou práci. Především v počátcích této fáze kůň těžce fyzicky pracuje, což způsobí zvýšený tonus souvisejících svalových skupin, a to i krčních svalů. V praxi to znamená, že kůň, který byl doteď na lehkém přilnutí, začíná více tlačit proti ruce a tuhnout v týle. Pokud máte ale dobře zvládnuté předchozí stupně škály, je tato situace pouze přechodná. Samozřejmě už vyžaduje od jezdce jistou míru jezdecké šikovnosti a znalostí, aby obnovil lehké přilnutí a nepodlehl nutkání použít pomocné otěže. Z vlastní jezdecké praxe mám zkušenost, že konkrétně u přilnutí a kmihu dochází zpočátku a dočasně k určitému antagonismu: kmihem se ztrácí lehkost na otěži a naopak, zjemněním na otěži ubyde kmih. Je to tím, že kmih začíná vytvářet nový pohybový vzorec koně, což vyžaduje vybudování odpovídajících svalů. Jakmile k tomu dojde, kůň přijme tento nový, kvalitnější způsob pohybu za svůj a lehkost na otěži může být obnovena. A to je i vizitka kvalitní práce s koněm: dobře ježděný kůň je díky správně vybudovaným svalům krásný na pohled a i bez jezdce předvádí lepší chody, než jaké mu byly dány geneticky. Kůň se stává uměleckým dílem svého jezdce.

Jak poznáte, že jde váš kůň v kmihu? To je jedna z věcí, které u koně snad nelze přehlédnout a nerozpoznat. Kromě toho, že přihlížejícím “padne brada” (ale my přece nejezdíme pro publikum!), ucítíte (obzvláště v klusu) obrovský příval energie, která vás vynese nahoru a strhne s sebou. Zatímco kvalitní uvolnění  a přilnutí vám dá pocit, že sedíte v pohodlném křesle, kmih se ze všeho nejvíce podobá vlně, která vás unáší dopředu. Při pohledu ze země uvidíte energicky a prostorně kráčející zadní nohy, pokud se zaměříte na trajektorii zadních kopyt, uvidíte dráhu, jejíž tvar se blíží polovině kružnice, čím prostornější je krok, tím výše se noha zvedá ve fázi kmitu. Celá záď koně působí až dojmem jakéhosi stroje, pracujícího na plný výkon. Rámec koně se prodlužuje, ovšem koně, kteří už kmih přijali za svůj (díky dostatečnému času, který jim byl v této fázi poskytnut a tím pádem díky posílení svalů horní linie a zádě) si jsou schopni zachovat rámec i při prodlouženém ruchu. Kadence klusu má železnou pravidelnost, oproti klusu bez kmihu může být dokonce pomalejší, ale kůň svými kroky pokrývá větší prostor. Ve cvalu je pocit podobný, každý cvalový skok cítíte mohutnou sílu odrazu ze zádě, houpavý pocit se umocňuje s výraznou tendencí “do kopce” (až dosáhneme shromáždění, tuto tendenci do kopce si uchová i shromážděný cval).

Dostáváme se k otázce, jak zlepšit kmih. V této souvislosti je důležité pochopit pojem “impulsivita koně”. V širším slova smyslu impulsivita souvisí s prostupností koně, je to prostě ochota koně vyhovět pomůckám jezdce, podstatné je, že kůň reaguje bez zbytečného otálení. Ve vztahu ke kmihu má impulsivita ještě další rozměr, a sice ochotu koně pracovat s maximálním nasazením - kůň prostě na požádání jezdce ze sebe vydá všechno, čeho je momentálně fyzicky schopen. Dobrá impulsivita vám zajistí to, že si kůň sám “zatáhne”, aniž byste z něj museli každý krok nutit holení. Nastavíte tempo a kůň ho prakticky sám udržuje. Takovouto dobrou reakci na holeň a zodpovědnost koně za způsob, jakým se pohybuje, je možné (a žádoucí) koně naučit (a ostruhy k tomu vůbec nepotřebujete). Princip učení koně je stále stejný: buďte tak důrazní, jak je nutné a buďte tak jemní, jak jen vám to kůň umožní - čili vnímejte a reagujte na každou momentální situaci. Ze cviků, které vám pomohou zlepšit a rozvinout kmih, jsou to především přechody, a to jak mezi jednotlivými chody, tak i mezi ruchy v rámci chodu (prodloužit - zkrátit). Především přechody směrem dolů, které nejsou ježděny za otěž, mají pozitivní efekt, protože kůň při nich podkračuje zadníma nohama pod tělo, přejímá na ně víc váhy a tím posiluje svaly. Také cviky jako plec vpřed a dovnitř plec výrazně posilují vnitřní zadní nohu a tím zvyšují její potenciál ke kmihu, jejich účinek už zasahuje až ke shromáždění koně. To, že koně jezdíte správně v kmihu a máte vyřešené i předchozí fáze škály, poznáte podle toho, že po dokončení lekce kůň sám vyhledává uvolněnou a nataženou pozici těla s hlavou nízko u země (proto taky potřebujete opravdu dlouhé otěže, abyste koni toto protažení mohli umožnit, otěže, které koupíte v “konfekci” jsou všechny šmahem krátké, nakonec vám nezbyde, než si je nechat vyrobit u sedláře). To je správná reakce koně: přestože intenzivně pracoval v tělesném napětí, nedělá mu problém přejít opět do uvolnění. A to je také rozdíl od špatně ježděného koně - tam bude vždycky něco váznout a tuhnout, i když už je po práci.

Už několikrát jsem zmínila nešvar často viděný na drezurních obdélnících, a to onen “show” klus s trčícíma předníma nohama a nedostatečně aktivní zádí. Nemám nic proti tomu, když je kůň schopen vysoko vystavovat přední nohy, ale musí stejně vydatně vykračovat i jeho zadní nohy. Jak toho dosáhnout? Pokud dobře vyřešíte kmih, rozhýbáte a zaktivujete záď, předek koně už se přidá sám. Máte ho jako bonus za vaši dobrou práci.

Další pozitivní věc, kterou kmihem získáte, je mohutné posílení nejdelšího hřbetního svalu. Zpočátku výcviku jsme se snažili tento sval co nejvíce “šetřit”, vyklenutí hřbetu obstarával díky správnému uvolnění a přilnutí především nadtrnový vaz. Díky tomu nebyl nejdelší hřbetní sval tolik staticky zatěžován váhou jezdce a mohl uvolněně pracovat. Nyní, díky tomu, že se kůň pohybuje ve správném držení těla a fyzicky pracuje, tento sval sílí a začíná být schopen nést váhu jezdce bez toho, aby docházelo k jeho přetěžování se všemi následnými zdravotními potížemi. Hřbet koně je tzv. nesený. Opakem je pak hřbet ztuhlý, ať už následkem absolutního vzpřímení (zkrácený, vysoko nesený krk, prohnutý hřbet) nebo přepjatý díky ježdění v rollkuru (rollkur - pokud už tedy - je třeba chápat jen jako velmi silně působící protahování krku - pozor, pozor, pozor, můžete koni opravdu ublížit, stejně jako vy si můžete při nešetrném protahování natrhnout sval - nedělejte to!). Tady časem dochází ke vzniku zdravotních komplikací a k neschopnosti koně se uvolnit.

Aby byl výčet úplný, ještě je třeba zmínit hřbet měkký (volný) u koní, kteří pracují velmi uvolněně, ale bez kmihu. Posuvná síla je velmi slabá, ale hřbet je uvolněný a nedochází k jeho poškození. Zejména klusu chybí ta dynamika, která na nás jako diváka tolik zapůsobí u koně jdoucího v kmihu. Přesto jsou tito koně schopni předvádět shromáždění, ale cesta k němu je trochu odlišná: buduje se přímo síla nosná bez použití síly posuvné. Jejich pohybu proto chybí dynamický výraz.

Fáze kmihu je záležitost ryze sportovní. Proto má zde velký význam tělesná stavba koně. Abyste byli dobrými sportovci, musíte prostě mít určité tělesné předpoklady. Protože kmih je záležitostí koňské zádě, má právě dobře utvářená záď zásadní význam. Příliš plochá záď s vysoko nasazeným ocasem je známkou slabosti a takovýto kůň nikdy nebude schopen dát do odrazu takovou sílu, jako kůň se zádí přiměřeně skloněnou. Také zaúhlení zadních končetin je důležité, jakékoli odchylky v postoji, jako šavlovitý nebo vystavený postoj, budou kmihu velkou překážkou. Také bych chtěla zdůraznit, že teď už máte ve stáji skutečného sportovce a tomu musí odpovídat i jeho výživa. Na toto téma bylo publikováno mnoho užitečných rad, nepodceňujte je.

V příští části postoupíme opět o stupeň výš a budeme se zabývat narovnáním koně.

V kmihu projetý roh jízdárny. Všimněte si, jak vnitřní zadní noha došlapuje hluboko šikmo pod tělo koně

Kůň při odskoku nese a odráží celou svou i jezdcovu hmotnost právě pomocí svalů, které se posilují ježděním v kmihu

Kůň ježděný podle výcvikové škály po lekci sám protahuje hřbet a krk

Prodloužený klus s málo aktivní zádí, zadní noha nedošlapuje dostatečně pod tělo koně (překresleno podle fotografie)